Zastáváte post s vysokými nároky na výkon, odpovědnost a nasazení? Jste denně v profesionálním kontaktu s lidmi? Věnujete práci dlouhé hodiny a jediná chyba, kterou uděláte, může mít velké následky? Považujete svoji profesi za poslání? Pokud jste alespoň třikrát řekli ano, máte postupku. Bohužel na cestě k syndromu k vyhoření. A to není žádná výhra. Jak poznat, kdy je zle, a včas přehodit výhybku?
Syndrom vyhoření je plíživý nepřítel
Syndrom vyhoření (angl. Burnout Syndrom) je stav mentální a fyzické nepohody nebo vyčerpání, který pramení z dlouhodobého chronického stresu. Syndrom vyhoření poprvé popsal v roce 1974 americký psychoanalytik Herbert J. Freudenberger jako vyhasnutí motivace a stimulujících podnětů, kdy práce nám nepřináší očekávané výsledky. Nejčastěji postihuje lidi v pomáhacích profesích jako je školství, zdravotnictví nebo sociální práce, tedy v těch, které vyžadují každodenní intenzivní mezilidský kontakt. Stále častěji se ale dotýká i lídrů a vysokých manažerů, kteří čelí vysoké zodpovědnosti a tlaku na výkon. Na rozdíl od deprese se vyhoření zpočátku týká pouze pracovní oblasti.
Psychické symptomy jsou většinou následující:
- Ztráta motivace a chuti do práce
- Pocity odcizení a osamění
- Pochybnosti o sobě a pocity méněcennosti
- Poraženectví a pocit, že je člověk „v pasti“
Chováním se projevuje:
- Prokrastinací a sníženou efektivitou při plnění úkolů
- Vyhýbáním se povinnostem
- Vyhledáváním zástupných zvládacích mechanismů (jídlo, alkohol)
Po fyzické stránce se může objevit:
- Vleklá únava a vyčerpání
- Neschopnost soustředit se
- Problémy se spánkem
- Snížená imunita a častější nemocnost
- Vznětlivost, vybíjení si frustrace, zvýšená agresivita
Co je „jen“ stres a co už vyhoření?
Mezi stresem a vyhořením je podstatný rozdíl. Když jsme vystresovaní z důsledku přemíry práce, cítíme se zahlcení. Na rozdíl od vyhoření ale stres na sobě poznáme, vidíme „světlo na konci tunelu“ a víme, že se nám uleví, jakmile dočasný nápor opadne. Převládá pocit, že může nastat pozitivní změna k lepšímu. Naproti tomu, vyhoření je spíše pocit prázdna, je plíživý a přichází postupně.
Kdo nehoří nevyhoří aneb fáze burnoutu
Proces vyhoření je dlouhodobá záležitost, může trvat řadu měsíců nebo dokonce let. Nejvíce postihuje typy lidí, kteří jsou velmi citliví a mají sklony k perfekcionismu a workholismu. Hodně „hoří“, dokážou se zapálit pro věc, mají velká očekávání a jsou ochotni své práci hodně obětovat. Projevuje se se také u těch, kteří podlehnou tzv. teroru příležitosti. Tento pojem popsal například český psycholog Karel Kopřiva a referuje ke stavu, že člověk není schopen říct ne dalším a dalším závazkům, je přehlcený a není schopný prioritizovat.
5 fází vyhoření
Cesta k vyhoření je podle modelu amerických psychologů Edelwiche a Brodskyho dlážděna 5 stádii:
1) Nadšení
Sršíte nápady, osobní koníčky i volný čas jdou stranou, jste schopni pracovat nad rámec povinností. Máte velké nadšení a očekávání. Sršíte elánem a energii do práce, která vás naplňuje.
2) Stagnace
Prvotní nadšení je pryč, střetáváte se s realitou a zjišťujete, že ne všechny pracovní ideály a plány lze naplnit. Toto zklamání kompenzujete volnočasovými aktivitami.
3) Frustrace
Objevují se první emocionální a fyzické potíže, pochybujete o smyslu svého snažení. Mohou se objevit překážky v podobě stále se opakujících sporů s klienty, zaměstnanci, kolegy nebo byrokracie a technologické zádrhely. Narůstá pocit bezmoci a zklamání.
4) Apatie
Pocit odevzdanosti a apatie přichází po delší době frustrace. Berete práci odosobněně, neangažovaně, pouze jako zdroj obživy a nechcete dělat nic navíc. Nebaví vás komunikovat s kolegy a klienty, odmítáte jakékoliv novinky a změny.
5) Vyhoření
Pociťujete velké duševní a fyzické vyčerpání, práce pro vás ztratila smysl. Projevuje se depersonalizace, tedy ztráta vnímání vlastní existence, připadá vám, že nemůžete nic změnit a jste jen bezvýznamným kolečkem v mašinerii. Nejste schopni dokončovat úkoly, i běžná agenda je nad vaše síly.
Vyhoření není selhání, ale nemoc
Syndrom vyhoření stále bojuje se stigmatem tabu a v dnešní na výkon zaměřené dostává nálepku selhání. Ti, kteří si vyhořením projdou mohou mít pocit, že jsou „slabými kusy“. Opak je pravdou, nejnáchylnější jsou právě jedinci zvyklí podávat perfektní výkony s vysokými nároky na sebe i na ostatní. V roce 2019 Světová zdravotnická organizace oficiálně zařadila syndrom vyhoření mezi nemoci.
Tipy, jak hořet pomalu a nevyhořet
Pokud se poznáváte v pozdějších popsaných fázích vyhoření, je na čase vyhledat odborníka. Nejdůležitější je prevence.
Starejte se o své tělo a duši. Tohle neobelstíte. Jen dobře namazaný funkční stroj vám pojede a bude sloužit i v obtížných situacích. Základem je tedy zdravý životní styl: udržování přiměřené hmotnosti, pravidelný sport, kvalitní jídlo a dostatečný spánek.
Mluvte s blízkými. Sociální kontakt pomáhá zmírňovat stres, který je počáteční příčinou všech problémů. Sdílení vašich starostí vám může pomoci formulovat možnosti řešení, představí vám pohled ostatních a odlehčí od pocitu, že jste na všechno sami.
Socializujte se v práci. I když jste ve vedoucí pozici, vyhledávejte přátelské vztahy se svými spolupracovníky a klienty. Rozvíjení přátelství a společné akce mimo práci posilují sounáležitost a smysl, který vidíte za vykonáváním práce.
Zapalte se pro hobby. Nejenom prací živ je člověk. Stabilizujte si svoji životní „trojnožku“ v podobě práce, hobby a vztahů. Pokud budete mít zálibu, které se intenzivně věnujete, a budete pečovat i o své osobní zázemí, ustojíte snadněji jakékoliv turbulence v pracovní oblasti. Budete mít totiž stále dva pilíře, které budou součástí vaší identity. Takže malujte, sportujte, vařte pivo. Cokoliv, co vás nadchne a dělá vám radost.
Organizujte a říkejte ne. Pocit zahlcení prací a dlouhodobý stres z nezvládání pracovního vytížení může plynout ze špatné organizace a prioritizace práce. Stanovte si jasné cíle a priority pro vaše podnikání. K jejich dosahování využívejte své silné stránky a vše ostatní, co nespadá do tohoto obrazu delegujte na ostatní. Nenechte se pod tíhou denní agendy, která se hlásí o slovo, zahnat do dalších a dalších úkolů, které nepodporují vaši hlavní vizi. Oprosťte se od perfekcionismu, že vše dokonale uděláte jen vy sami.
Najděte si byznys komunitu. Nebuďte na svůj byznys sami. Propojení se s ostatními majiteli a CEO v podnikatelském klubu nebo mastermind skupině pomůžete vaší hlavě i byznysu. Sdílení pracovních výzev a hodnotný feedback od profesionálů, kteří řeší podobné problémy jako vy, bude velkým přínosem pro váš osobní i pracovní život.
