Dlouhá pracovní doba a nedostatek odpočinku zabíjejí tisíce lidí ročně. Podle výzkumu Světové zdravotnické organizace je práce 55 a více hodin týdně spojena s o 35 % vyšším rizikem cévní mozkové příhody a o 17 % vyšším rizikem úmrtí na srdeční choroby než kratší pracovní týden. Co s tím? Podle odborníků pomáhá pravidelná dovolená, která má také příznivý vliv při prevenci metabolického syndromu, který zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob a cukrovky.
Pro váš byznys i zdraví je důležité, jak trávíte dny volna stejně jako to, co děláte v kanceláři. Jen zdravý lídr totiž může vést svůj tým a firmu k úspěchu. Když si dovolíte občas vypnout a nepracovat, přinese vám to novou energii i restart nápadů. Další vydání newsletteru jsme proto věnovali aktuálnímu tématu, DOVOLENÉ.
Člen Expertního boardu 21 MUDr. Pavel Čech, expert na psychosomatickou medicínu, má jasno. Mnohem důležitější, než dva týdny úniku od hektického kalendáře, je odpočinek jako součást životního stylu. Přečtěte si pohled odborníka, který denně potkává ve své ordinaci lidi, kteří jsou na nejlepší cestě k chronické únavě a vyhoření.
MUDr. Pavel Čech: Špatný životní styl nezachrání jedna dovolená. Odpočívat musíte pravidelně
Lidé k odpočinku přistupují velmi různě. Věnujeme se psychosomatice, tedy zdravotním a tělesným dopadům ve vazbě na to, jak žijeme, což se týká zejména vztahů, ale i právě rytmu práce/odpočinek. Dovolená je tím správným lékem a revitalizací unaveného těla i mysli, není ale všemocná. Předně je třeba rozlišovat mezi normální únavou a vyhořením. Na únavu a regeneraci sil postačí i pár dnů s dobrým spánkem. Vyhoření je mnohem hlubší proces, kde ani dlouhá dovolená nemusí vůbec pomoci.
Dovolená vs. dlouhodobý životní styl
Pravidelný systematický denní odpočinek je svým způsobem důležitější než dlouhé volno. V každodennosti se ovšem nemůžeme podívat do dalekých krajin či prožít stejné věci jako na delší rekreaci. V tom vnímám hlavní smysl delších dovolených – zažít na nich to, co v každodennosti nelze. Nestačí ale „nabít baterky“ za 14 dnů v Karibiku a myslet si, že z toho mohu spokojeně žít po celý rok, během něhož se přepínám a pouze pracuji.
„Kvalita dovolené souvisí vždy s tím, jak dobře žijeme.“
Pokud si musíme dovolenou nadpracovat nebo dohnat vše v práci po návratu, tak obecně nebude ani tento způsob odpočinku účinný. Těch 14 dní mimo kancelář nesmí být jediným způsobem, jak nabíráme síly. A práci bychom si měli nastavit tak, aby to umožňovala.
Výkonnostní kultura a její vliv na dny volna
Většina lidí v korporátech, managementu, ale třeba i v medicíně jsou výkonnostně nastavení lidé. Jejich vnitřní spokojenost je vázána na fakt, že musejí být úspěšní a produktivní. Proto je v těchto profesích tak časté vyhoření. Dojde totiž zpravidla nejprve přes tělo, které nelže, k symptomům jako je únava, nespavost, neuspokojení svým vlastním životem. Jako by někde v koutku duše tento člověk tušil, že žije trochu falešný svět, ne svůj skutečný. Když se nevěnuje vlastní duši, tak nemusí moc chápat, že aktivně strávená dovolená s itinerářem, který hekticky naplňuje, vlastně nezafunguje podle očekávání. Zároveň se ale nelze nutit do způsobů trávení dovolené, které nám jsou cizí a nebavily by nás. Tu zdravou míru mezi aktivitou a odpočinkem si člověk dovede stanovit, až když sám sobě lépe porozumí, k čemuž může pomoci například psychoterapie.
Dovolená je od toho, abychom se od práce co nejvíce vzdálili. Pokud se rozhodneme pracovat na dovolené, potom rozhodně netrávíme dovolenou. Smyslem volna je úplně na práci zapomenout, i když je člověk třeba ve vrcholné funkci. Součástí vaší role je vyřešit, aby se na vás nikdo neobracel, a jasně určit, co se v krizových situacích bude dělat v době vaší nepřítomnosti.
Jak nastavit dovolenou, aby splnila svůj účel
S kým jet? Pokud hovoříme o tom, jestli trávit dny volna o samotě nebo ve společnosti druhých, je to spíš otázka, v jakém vztahu žijeme a jak to máme nastaveno. Může se stát, že ve vztahu např. dvou silně individualistických lidí můžou mít oba zcela jiné představy o pojetí odpočinku. Většina lidí ale žije v pevných a velmi blízkých vztazích s partnery a rodinou, kde trávit společný čas je pro ně samotným základním principem dovolené. Je tedy skoro jedno kde, ale spíš s kým dovolenou trávíme.
Režim je opět slovo spojené spíše s pracovním procesem. Dovolená je o tom, že tam můžeme žít úplně jinak než během normálního týdne. Takže proč si třeba nepřispat? Spánek je základem odpočinku. Výkonnostně založený člověk může mít samozřejmě tendenci držet režim i tam. Někteří lidé mají navíc pevný systém jako součást osobnosti. Budou i tímto způsobem odpočívat a bude jim to vyhovovat. Ale vybočit a jít se podívat třeba na východ slunce v přírodě je opojný pocit. Obojí je možné – dle naturelu.
Délka dovolené je často skloňovaným tématem. Hodně manažerů si „neumí dovolit“ delší volno a zvolí koncept minidovolených, které jim umožní poznat co nejvíce nových míst. Pokud je ale cílem komplexnější relaxace, hlubší regenerace sil a odpojení od práce, tak je vhodná dovolená v řádu pár týdnů. Rychlost, s jakou se dokážeme odpoutat z pracovního módu, je individuálně velmi různá. Většina lidí potřebuje volno delší než jeden týden, ideálně 2-3 týdny. Nějakou formu zotavení by měl zvolit každý. Všichni potřebujeme odpočívat a kdo tvrdí, že ne, tak brzy vyhoří nebo onemocní.
Dovolená z pohledu psychosomatiky: klíčové je nastavení dynamiky práce a odpočinku
V tomto kontextu vidím největší problém v přehnaném očekávání od dovolené. Kdo umí odpočívat denně, je vnímavý ke svému tělu a umí vycítit, kdy se už přepíná a poškozuje, ten bude i dovolenou trávit spokojenější a s lepším užitkem.
Často se setkávám s lidmi, u nichž pracovní vytížení přerostlo ve workoholismus. Vnímám to jako vážnou „nemoc“. Je problémem pro vztahy, a zvláště pro vztah sám k sobě. Takoví lidé si zaplatí nákladnou dovolenou plnou aktivit, budou tam telefonovat, odpovídat na e-maily a po návratu už za dva dny skoro neví, že někde byli. Opětovně potom dřou do dalšího „výjezdu“ se spásnou myšlenkou, že je dva týdny mimo zachrání. Nezachrání. Neumějí relaxovat a často sklouznou k berličce v podobě alkoholu nebo jiných látek, což jen urychlí tělesné dopady. Rychlý zázrak na počkání neexistuje. Špatný životní styl nespasí jedna dovolená. Odpočívat musíte pravidelně.
Práce má mít v životě jen své vymezené místo. Neměli bychom dopustit, aby celý život pohltila práce. Je důležité položit si otázku:
„Co byste byli bez vaší profese a práce, kdo jste přímo vy bez toho všeho kolem?“
Když tuto nejdůležitější část duše necháte zapadnout tak, že ani nevíte kde je, nemůže vám ani dovolená pomoci. Stejně tam nejspíš budete myslet na práci. Pokud máte odpočinek jako přirozenou součást života a vedete kvalitní osobní život mimo kancelář, tak si vlastně ani nebudete klást otázky, jak máte odpočívat, protože ať už budete kdekoli, tak to přirozeně uděláte v kruhu přátel nebo svých blízkých.
Každý chceme být oceněný i úspěšný v tom, co děláme. Jen tomu nesmíme podlehnout natolik, že přestaneme skutečně žít.
Různé začínající nemoci, vyhoření, deprese, frustrace, nespavost či hledání manuálů na dobrý život jsou následně signálem, že v podstatě žijeme život k nežití. Je moudré vyhledat odbornou pomoc dřív, než vlastní tělo dá stopku nám i danému životnímu stylu. Prostřednictvím duševní či fyzické nemoci řekne NE. To už však bývá často dost pozdě. Žít dobře s vyváženými mírami aktivity i odpočinku na denní bázi je klíč.
